Typy nanášecích pistolí

Tribostatické pistole

Když je prášekpřiveden do kontaktu se speciálním povrchem a je přinucen se na něm pohybovat, získá elektrický náboj. 

Prášek je přiváděn do nanášecí pistole ze zásobníku fluidizačního lože vakuem. 

Jelikož není vyžadována žádná elektrická kontrola, hlídá operátor jen tři variability:

 

  • tlak fluidizačního lože
  • injektor stlačeného vzduchu
  • injektor prášku

Výhody

1)    Nízká cena – není nutný generátor vysokého napětí.
2)    Dobrá penetrace do nepřístupných míst.
3)    Nevytváří se jiskry.
4)    Limitní tloušťka nátěru je obecně větší než při použití elektrostatických pistolí.

Nevýhody

1)    Protože se prášky liší svým složením – polymerem, typem pigmentu, koncentrací, liší se také potenciálně vygenerovaný náboj. V některých případech může být tak malý, že k usazení prášku na substrátu vůbec nedojde.
2)    Efektivita nabíjení je nepřímo úměrná zvyšující se vlhkosti.
3)    Efektivita nabíjení je nepřímo úměrná se zvyšující se dobou použití.
4)    Ukládání prášku je pomalejší než při použití elektrostatické pistole, proto může klesat také produktivita.

Efektivita elektrostaticky nanášeného prášku

Aplikace práškové barvy je obvykle dosaženo coronou nebo iontovým ostřelováním. To se odehrává poblíž nebo přímo v místě vypouštění prášku, kde jsou také místěny elektrody. Na elektrodu je přiváděno vysoké napětí a je tak vytvářen velký elektrický gradient. Práškové částice jsou v tomto prostoru nabíjeny a díky tomu poté ukládány na lakovaný povrch.

Každá stříkací pistole bude vykazovat odchylky ve výkonnosti:

  • Vyšší nebo nižší napětí.
  • Různý průtok prášku a jeho rychlost.
  • Různá vzdálenost z pistle k lakovanému povrchu.
  • Různá velikost práškových částic.

Práškové částice musí být schopny přijmout maximální možný náboj a udržet si ho maximální možnou dobu.

Efektivita přenosu prášku je určena podílem hmotnosti prášku usazeného na produktu a celkovou hmotností prášku, který prošel stříkací pistolí. Tato efektivita je ovlivněna nejen vlastnostmi prášku a aplikačním zařízením ale také vlastnostmi lakovaného předmětu. U plochých panelů je efektivita vyšší než u předmětů nepravidelného tvaru.

Při elektrostatické aplikaci se nabité částice pohybují kupředu a ukládají se na uzemněném předmětu. S větším množstvím uloženého prášku se snižuje schopnost přilnutí jeho dalšího množství až se dosáhne hranice, kdy už se neuloží vůbec nic.

Bylo prokázáno, že je tento jev doprovázen konstantní erupcí již uložených částic. To se může projevit dírkami a a erupcemi nalakovaného povrchu.